zpět

ŠTASTNÍ A VESELÍ

Kateřina Šedá, autorka projektu

1) DVA SVĚTY

Nahoře a dole. Minulost a současnost. Centrum a okolí. Starousedlíci a nově příchozí. Místní a turisté. GASK a město. Farnost u sv. Barbory a farnost v Sedlci. Dvě bubliny, dva odlišné světy – to definuje Kutnou Horu víc než cokoli jiného. Toto historické město, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, je utvářeno nejen bohatstvím stříbrných dolů, ale i napětím mezi světy, které po staletí existují jak v podzemí, tak na povrchu. Právě toto napětí přetrvalo až do dnešních dní. Dnes se symbolicky promítá do vztahu mezi výše položeným historickým centrem a sídlištěm pod kopcem, stejně jako do rytmu dne: ve dne město patří turistům, večer a v noci zase místním.

2) DVĚ ČASOVÁ PÁSMA

Dva světy, dvě časová pásma. Jedno z méně nápadných, ale výrazných specifik Kutné Hory je její rozdělenost a často i chybějící komunikace. Ve městě dochází k neustálému míjení se – a to na různých úrovních. Město je živým centrem kultury, ale kulturní akce se často konají paralelně a bez propojení. GASK bývá vnímán spíš jako pražská galerie usazená v Kutné Hoře než jako součást místní identity. Mnoho obyvatel každodenně dojíždí za prací do Prahy, a tak ve skutečnosti žije mezi dvěma místy – fyzicky i mentálně.

A pak jsou tu ještě menší světy, které se míjejí stejnou měrou. Více než dvacet tisíc osobních vesmírů, všichni obyvatelé si ten svůj nosí s sebou. Obklopují se jimi jako ochrannou vrstvou. Jsou to soukromé světy, které chrání před chaosem, anonymitou a nejistotami většího světa venku. Někdy se z těch jednotlivých malých světů stanou zdi, jindy mosty. Záleží na tom, jak se k sobě postaví.

3) SDÍLENÝ ČAS

Míjení se je často důsledkem každodenní rutiny a nekonečného koloběhu povinností. Pro většinu z nás je téměř nemožné vystoupit z této „oběžné dráhy“ – společně se zastavit, nadechnout, prostě být spolu. Jedním z mála okamžiků v roce, kdy máme možnost čas skutečně sdílet, jsou VÁNOCE. Ale děje se to doopravdy?

Shon, nakupování, úklid, přejídání, stres z návštěv a nakonec i hádky s rodinou. Místo sdíleného času běžíme maraton povinností ještě rychleji a nakonec zjistíme, že ani společný čas nás nezastavil. Proto jsem pro období adventu navrhla akci, v níž se pokusím obyvatele Kutné Hory skutečně zastavit, vytrhnout je z každodenní rutiny a vzájemně spojit jejich rozdílné světy.

4) SDÍLENÝ SVĚT

Problémem Kutné Hory je, že působí jako dvě oddělené části jednoho města – dva světy, které se často míjejí a nevnímají. Jak ale lidem ukázat, že patří k sobě? Klíčem může být to, co mají společné – historické jádro města.

Ale jak znovu představit centrum těm, kteří si myslí, že ho přece dobře znají? Tím, že jim ho ukážeme jinýma očima – očima turistů. Obyvatelé Kutné Hory se musí na chvíli stát turisty ve vlastním městě. Jen tak mohou znovu objevit jeho krásu a význam a propojit se s ním – a hlavně mezi sebou navzájem.

A jak se stát turistou ve vlastním městě?
Zájezdem KUTNOHORÁKŮ DO KUTNÉ HORY!

5) KUTNÁ HORA DO KUTNÉ HORY

Formát zájezdů Kutnohoráků do Kutné Hory bude koncipován jako „cesta kolem jejich světa“ a formálně bude mít všechny náležitosti klasického zájezdu.

a) Doprava

  • organizovaná doprava autobusem

b) Program

  • jasně stanovený časový harmonogram dne
  • návštěva památek, zajímavostí, přírodních lokalit nebo kulturních zařízení
  • možnost prohlídky s průvodcem
  • pauzy na odpočinek, individuální volno

c) Průvodce

  • odborný výklad o historii, architektuře, příbězích a zajímavostech navštíveného místa
  • organizace skupiny a dohled nad časovým plánem
  • odpovědi na dotazy, tipy na místě

d) Vstupy

  • často jsou v ceně zahrnuty vstupenky do muzeí, zámků, kostelů, galerií apod., v tomto případě zdarma díky zapojení místních organizací

e) Stravování

  • společné snídaně, obědy a večeře (co si dávají nejčastěji turisté?)

f) Doprovodný program / zážitky

  • ochutnávky (např. vína, tradiční kuchyně, místní speciality)
  • krátké workshopy, koncerty, folklórní vystoupení
  • nákupy suvenýrů nebo místních produktů za zvýhodněné ceny

6) CK ŠŤASTNÍ A VESELÍ

Pro úspěšnou realizaci projektu je třeba splnit tři následující body:

a) Založit cestovní agenturu ŠŤASTNÍ A VESELÍ

Přestože agentura nebude skutečná, protože se jedná o umělecký projekt, nabídne všechny náležitosti klasického zájezdu.

b) Zapojit centrum města do programu zájezdu

Do tvorby společného programu je nutné zapojit co největší počet místních organizací, muzeí, galerií, spolků, restaurací a obchodů. S těmito partnery vytvoříme program, který bude pro účastníky zdarma. Právě široké zapojení těchto subjektů do společné aktivity nabízí možnost propojení různých světů, což je jedním z hlavních cílů projektu.

c) Vybrat a zapojit samotné účastníky projektu

Druhou zapojenou skupinou budou samotní účastníci dvanácti zájezdů po 30 osobách, které budeme vybírat podle předem připraveného scénáře. Cílem je zapojit všechny městské části Kutné Hory a zároveň oslovit přímé sousedy – lidi, kteří bydlí blízko sebe a mají tak možnost dále rozvíjet navázané vztahy a společné zážitky. Výběr účastníků nebude náhodný; z každé městské části vybereme jeden „malý svět“ – například jednu ulici, panelový dům nebo jinou sousedskou komunitu (například skupinu místních obchodníků).

7) UNESCO spojuje. Ale i rozděluje

Kutná Hora letos slaví 30 let od svého zápisu na seznam UNESCO – výročí je provázeno rozsáhlým kulturním programem pod heslem „UNESCO spojuje“. Cílem projektu ŠŤASTNÍ A VESELÍ je aktivně přispět k těmto oslavám, posílit lokální identitu, zvýšit zapojení veřejnosti a vytvořit nový kulturní impuls, který by se v budoucnu mohl proměnit v tradici.

Zároveň však projekt otevírá a tematizuje i druhou, neméně důležitou stránku věci, kterou je potřeba zdůraznit – UNESCO také rozděluje. Dlouhodobě se ukazuje, že města zapsaná na seznam světového dědictví se často vylidňují a radikálně dělí na historické centrum a okrajové části. Extrémními příklady jsou nejen Benátky, ale i Český Krumlov, kde většinu domů ovládly hotely, penziony a byty na platformách typu Airbnb. Dlouhodobé výzkumy ukazují, že centra těchto měst vnímají jak místní obyvatelé, tak i turisté jako neživoucí skanzeny bez běžného života.

Téma projektu tento problém přímo reflektuje a prostřednictvím organizovaných „zájezdů“ do centra vlastního města na něj poukazuje v celé jeho absurditě. Zároveň však pomocí humoru a nadsázky nabízí cestu, jak centrum a jeho okolí znovu propojovat a oživovat. Tento vánoční projekt má několik vrstev, které spolu výborně fungují:

1. Změna pohledu na vlastní město

Mnoho lidí přestává vnímat krásu místa, kde žijí – stává se pro ně samozřejmou. My jim dáváme příležitost znovu ho spatřit očima návštěvníka. Je to téměř terapeutický zážitek.

2. Propojování komunity

Spojujeme různé světy na více úrovních – samotné centrum města, centrum s okolím, ale i jednotlivé části okraje navzájem. Navíc spojit obyvatele jedné ulice nebo panelového domu, aby spolu strávili čas jinak než jen na chodbě nebo ve výtahu, je skvělý způsob, jak podnítit budování sousedských vztahů. A to je dnes vzácné.

3. Decentralizace vánočního dění

Místo toho, aby lidé odjížděli za „kulturou“ do jiných měst, jim ukazujeme, že i doma může vzniknout výjimečný sváteční zážitek. Nezáleží na tom, jestli mají větší stromek v Čáslavi nebo Kolíně – zájezd do vlastního města nikde jinde nezažijete.

4. Humor a nadhled

Projekt má jemně ironický, ale zároveň laskavý tón („vánoční zájezdy do vlastního města“), který jej odlehčuje a otevírá prostor pro zapojení nejrůznorodějších skupin. A právě to je jeden z klíčových cílů projektu.

5. Nová tradice

Projekt zájezdů do vlastního města přináší jednoduchý formát, který se dá opakovat a má potenciál stát se novou kutnohorskou tradicí. Samotná myšlenka navíc nabízí dlouhodobý dopad – a to nejen v Kutné Hoře.

Kateřina Šedá (*1977) je česká umělkyně, jejíž tvorba se pohybuje na pomezí sociálního sochařství a architektury. Do svých participativních projektů dlouhodobě zapojuje širokou veřejnost a prostřednictvím její vlastní, často vyprovokované aktivity se snaží iniciovat trvalou změnu v jejím uvažování. Experimenty s mezilidskými vztahy mají za cíl vyvést účastníky ze zažitých stereotypů a sociální izolace. Je autorkou mnoha sociálně koncipovaných projektů v České republice i v zahraničí a za svou práci získala řadu ocenění, například Cenu města Brna (2025), cenu Architekt roku (2017), Magnesii Literu za publicistiku, Cenu Jindřicha Chalupeckého či Art Society Award (Velká Británie).