Zúčastnil jsem se v roli delegáta prvních tří zájezdů CK Šťastní a Veselí. Projekt mě velice zaujal svou koncepcí a schopností propojit lidi z různých částí našeho města, lidi rozdílného sociálního statusu či jiných národností. Každý zájezd byl něčím specifický.
Ten první se konal na svátek sv. Barbory, kdy se v Kutné Hoře tradičně rozsvěcí vánoční strom na Palackého náměstí. Tentokrát zde stál krásný smrk, dovezený ze sídliště Šipší, symbolicky tak vyjadřující záměr autorky projektu paní Kateřiny Šedé: propojit centrum Kutné Hory s geograficky odlehlým sídlištěm, jehož obyvatelé v anketě mapující situaci v našem městě vyjadřovali absenci motivace k návštěvě turisticky atraktivního historického jádra. Projekt dal účastníkům možnost zažít svoje město v roli turisty se vším všudy. Pomohl jim novým způsobem objevit krásy Kutné Hory i pestrou nabídku místních podnikatelů, zdánlivě určenou jen turistům.
První zájezd byl specifický především v jedné oblasti: více než třetinu účastníků tvořili Ukrajinci, kteří u nás nalezli útočiště před válkou. Vím, jak velice je zajímá, kde se nyní ocitli a jaká je historie města, jehož se stali součástí. Mám osobní zkušenost s řadou z nich z exkurzí, které pro ně pořádám v Kutné Hoře, či z různých výletů. Jsou to lidé nesmírně vděční za přijetí a zájem. Jejich život se v mnoha případech zúžil na stísněné prostory ubytoven s malou společnou kuchyňkou a sociálním zařízením na chodbě. Řada z nich si již našla práci a samostatné bydlení, ale v případě seniorů a maminek samoživitelek je situace složitější. Velkým zážitkem pro ně byla např. komentovaná prohlídka varhan v chrámu sv. Barbory či návštěva kutnohorského podzemí. Jedna ukrajinská babička, která teprve nedávno přibyla do našeho města, mi s dojetím líčila, jak si s ní u oběda povídala česká babička, ukazovala jí fotky vnoučat a obejmula se s ní. Pro tyto lidi měla akce mimořádný význam.
Přirozené propojování lidí a navazování nových přátelství jsem postřehl i na dalších zájezdech.
Program byl vytvořen velice kreativně, musím ocenit laskavost a nasazení realizačního týmu a také zaměstnanců našich top památek, kteří se ujali komentovaných prohlídek (České muzeum stříbra Hrádek, chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr, kostel sv. Jakuba, GASK atd.). Slyšel jsem účastníky zájezdu obdivně komentovat poutavé vyprávění průvodkyně v sedlecké katedrále Nanebevzetí Panny Marie a v kostnici.
Za samostatnou zmínku stojí zapojení místních podnikatelů. Slova o laskavosti a nasazení platí beze zbytku také o nich, jejich přístup byl nejen profesionální, ale zároveň velice lidský a vstřícný k účastníkům. Osobně jsem našel řadu důvodů vracet se do těchto podniků, které jsem měl doposud zaškatulkované jako pro mne cenově nadstandardní a určené pouze turistům. Zjistil jsem, že opak je pravdou. Někteří účastníci využili nabízenou možnost přespat v hotelu Mědínek, GASKu či Apartmánech Dačický.
Při zvaní na zájezdy jsem narážel na typicky českou nedůvěřivost a skepsi. Většinou lidé pokládali vše za podvod či za trojského koně, z něhož se na konci akce s rachotem vysypou zázračné hrnce či něco podobného. Účastníci byli mile překvapeni, že je vše autentické, nikdo po nich nic nechce a je pro ně ochoten udělat zajímavý den jen tak pro radost.
Za to bych chtěl poděkovat autorce projektu Kateřině Šedé a jejímu manželovi Davidu Ondrovi, koordinátorce Monice Seifertové, paní Dagmar Ostřanské z odboru kultury a také vedení našeho města. V neposlední řadě děkuji všem obětavým lidem z realizačního týmu. Děkuji Vám za to, co jste udělali pro lidi.
Projekt má dle mého velký potenciál do budoucna. Pro mě osobně jako člověka, který touží propojovat lidi různých generací, je velkou inspirací.