Každý známe řadu projektů, které mají jedno společné – předem víme, co od nich můžeme čekat, co bude výsledkem. To, co přišlo s Kateřinou Šedou, se vymyká. Vymyká se ze všech tabulek, kategorií i očekávání, a to v dobrém i ve zlém. Přinesl radost, probuzení, ale i řadu otázek a strach z odpovědí.

Každý v této akci vidí něco jiného. Co jsem viděl já? Projekt o lidech, mých sousedech. O setkání. O radosti z toho, že zvedneme hlavu od obrazovek, vyjdeme ven a znovu se potkáme tváří v tvář. Projekt Šťastní a Veselí umělkyně Kateřiny Šedé přesně tohle dokázal. Udělal z místních turisty ve vlastním městě, otevřel dveře míst, kolem kterých denně chodíme bez povšimnutí, a hlavně – propojil sousedy, kteří se dřív neznali. Lidi z okrajů s lidmi z centra. Památky s každodenním životem. Cizí s blízkými. V době, kdy trávíme víc času u televize a na sítích než spolu, vznikl projekt, který připomněl, jak důležité je být spolu. Sdílet zážitek. Smát se. Povídat si. A vidět Kutnou Horu novýma očima – očima těch, kdo ji opravdu žijí. Zájem byl veliký, zájezdy se zaplnily rychleji, než kdokoli čekal. A to je možná ten nejsilnější důkaz, že je občas potřeba najít odvahu, vykročit ze své komfortní zóny, risknout to a jít do nápadu, který nemusí vždy končit potleskem.